jen se boj, zlatíčko!

Spanking-takové zvláštní slovo.V překladu to znamená plácání,což vede automaticky ke spojování

 se slovy výprask,naplácat na zadek.Je to tak.V češtině má slovo výprask strašidelný zvuk.Snad každý-starší ročníky jistě-doma nebo ve škole zažil ty chvíle,kdy pocítil na svém pozadí úder rukou nebo nějakým vhodně zvoleným nástrojem.

Pro mě,jako pro dominantní ženu je to fascinující a proto bych dnes ráda popsala ne nástroje či polohy,ale pocity obou zůčastněných stran.

Pro mě výprask znamená jednoznačně trest.A já jsem ta,která trestá.

Jsem příkladem klasické přísné mámy a svoje svěřence beru jako svoje syny,ale nebráním se ani spankingovým hrám typu učitelka-žák.

A jaká vlastně jsem?

Přísná žena s laskavým srdcem.Možná se to zdá jako podivná kombinace,ale je to tak.Ráda svoje svěřence straším:

-zlobil jsi,dostaneš výprask.

-počkej,co ti jich nandám,za to jak se chováš!

-myslíš si,že to nebude bolet?Tak to jsi na omylu!

-připrav si zadek,teď teprve poznáš,jakou mám sílu.

Znáte tato slova?Inu přísné mámy do větru nemluví.A já už vůbec ne.

Miluji,když kluci ukáží svůj strach z výprasku.Ve chvíli,kdy už se schyluje k pořádnému nářezu a oni začnou blednout nebo červenat,uhýbají očima,rozpačitě si koušou spodní ret,dávají si ruku před pusu,roztřesou se či mají dokonce tendenci utéci,mám radost,že moje výchova funguje.Tvářím se přísně,ale často mi okolo úst pohrává vítězoslavný mírný úsměv,když vidím,jak rychle mrkají,ve tvářích mají poděšený výraz a polykají nasucho.

A ty řeči:

-ne,prosím,já už budu hodný.

-maminko,slibuju,že se polepším!

-já nechci dostat na zadek,to bolí!

A spolehlivě mě vytočí věty typu:

-já za to nemůžu.

-já už to nikdy neudělám.

-na výprask už jsem přeci velký.

Omyl,milánkové.Pokaždé,když něco provedete a na průšvih se přijde,vždycky si za něj můžete sami,někdy za vydatného přispění kamarádů.Že už to nikdy neuděláte slibujete vždy,když držím v ruce vařečku či rákosku,předpokládáte,že se nechám obměkčit.A příště podobnou lotrovinu uděláte znovu.Proto používám svoje osvědčené výchovné metody,abych vás ujistila,že po pořádném výprasku už na lumpárny nebudete mít skutečně ani pomyšlení.A že jste na výprask velcí?Kdo to řekl?V každém muži zůstává skrytý zlobivý kluk,jen si vážení manželé a tátové od rodin vzpomeňte na chvíle,které trávíte jinde než doma a přitom víte,že by vás rodina potřebovala,vzpomeňte si na ty hory slibů a ujištění,že všechno dokážete,uděláte a zařídíte a ve finále skutek utek.

Jak řekla maminka ve filmu JAK VYTRHNOUT VELRYBĚ STOLIČKU svému synovi Vaškovi-když zlobí

 malí kluci,dostanou na zadek,ale v případě tvého táty by nepomohla ani polepšovna.

A víte,že si říkám,že by třeba pomohla?

Nějak podobně to vypadá v některých amerických věznicích,kde zejména mladší odsouzení podstupují i tělesné tresty a to koženým řemenem na holou.Jeden ze starších odsouzených,který tento trest také pocítil,se pak vyjádřil asi takto:

KDYBYCH PODOBNÝ VÝPRASK DOSTAL UŽ PŘI SVÉM PRVNÍM UVĚZNĚNÍ,NIKDY BYCH TO JIŽ PODRUHÉ NEZKUSIL.

Ale zpět ke mně.

Mám velmi ráda rozebírání přečinu před samotným výpraskem.Nutím každého kluka,který něco provedl,aby se mi jako chlap,za kterého se považuje,podíval do očí a přiznal,že něco provedl a že musí dostat trest.A je pro mě skutečným požitkem pozorovat,jak kluci klopí zraky,jaké mají problémy se mi zpříma podívat do očí a říci mi pravdu.A já je vyslýchám,táži se na věci,na které se odpovědět nedá,do detailu se vrtám v jejich průšvihu.Proč?Aby si uvědomili,že jsou určité meze,určité zákony,které se dodržují,ať mluvíme o zákonech,které stanovila společnost,nebo o morálních mezích,za které se jít prostě nesmí.

A pokud jsou tato pravidla porušena,musí být také po zásluze potrestán ten,kdo tak učinil.

Když pak je problém rozebrán,objasněn a spočítán,přichází na řadu důsledek a tím je tělesný trest.

Stanovím si priority-čím dotyčný uličník dostane výprask,v jaké poloze a někdy i počet ran a uložení následného trestu v podobě klečení nebo stání v koutě.

A zase je tu ten strach.Reálný výprask je na spadnutí a klukům běží v hlavě šílený film plný otázek:

-bude to bolet?

-a jak moc?

-vydržím to?

-budu se chovat jako chlap nebo jako malý kluk?

-vydržím nekřičet,nebrečet,nevyvádět?

Nebojte se,že bych vám nějak ublížila.I když je to skutečný výprask,má svá pravidla,svoje zákony a svoje hranice.Každý má právo na "Stopku",avšak dlužno dodat,že jí zatím ještě nikdo nepoužil.Nejsem zastáncem krvavých šrámů na zadku,stejně jako dlouho se hojících velmi bolestivých modřin.Však vaše vlastní maminka by vám také nenařezala tak,že by vám způsobila pracovní neschopnost.Výprask ode mne je bolestivý a dost,ale snesitelný.

A proto také požaduji,aby trestaní kluci vyjadřovali svoje emoce naplno.Aby se nestyděli za svůj strach,za projevy lítosti,za slzy,nářek,....

Naopak-je to pro mě jakési vodítko,dokážu z tónu hlasu poznat,kdy se už dotyčný blíží na hranu únosnosti a kdy mám končit.Nemyslete si,milí mladí pánové,že mě nějak ohromíte tím,že budete mlčky trpět a dělat ze sebe hrdiny.Vůbec ne,to ve mně jednak vzbuzuje pocit,že to nedělám

 dobře a také pak jaksi ztrácím zájem na další spolupráci.

Jen bledněte,rudněte,slibujte a proste,plačte a křičte,co hrdlo ráčí.Jen ukažte,že máte strach z rákosky,že se bojíte vařečky a že se stydíte stáhnout si přede mnou kalhoty a ukázat mi holý zadek.Klekněte si a proste za odpuštění,slibujte jako malí kluci,že se polepšíte a spínejte přede mnou ruce,jen ať se vám roztřese celé tělo při pohledu na řemen v mé ruce,ať vám tečou slzy,které nedokážete zastavit.

To všechno je pro mě odměna za moje snažení,to je faktor,který nesmírně miluji a oceňuji.

Nepotřebuji tvrďáky,kteří bez mrknutí oka přijmou výprask rákoskou.Chci takové kluky,kteří dají najevo přirozený strach z výprasku.

Chyby lávky,že je vám hloupé kňourat a sykat bolestí,když vám na zadek dopadají štiplavé rány,je to normální.Máte pocit,že byste si nesměli dát ruku před zadek,abyste se chránili?Ale vždyť doma byste to také udělali.Tak jen směle do toho.

Mám také ráda přiměřenou přesilovku.Takovou hru kdo z koho.Je pro mě přijatelnější,když kluci

 dělají tak trochu machra,když odmlouvají,jsou trošku drzí a nebo odporují.U vybraných jedinců dokonce povoluji i bránění se výprasku,dokonce i útěk.Ale i tato hra má svá pravidla,takže kdo jí chce hrát,musí znát i druhé dějství.A to je,že se z oprsklého frajírka stane jako mávnutím kouzelného proutku malý ustrašený kluk,kterému už nezbývá nic jiného,než se mamince pokorně přehnout přes koleno,nechat si stáhnout kalhoty a počítat rány,které mu na zadek kreslí abstraktní vzory.

Miluji,když kluci při výprasku ječí,když se kroutí jako housenky,když prosí,abych je už nechala a přerývané věty typu-maminko....prosím.....to bolí....já už budu hodný.....už dost....slibuju....mě zaručeně dokáží zrychlit tep.

A po výprasku,když si kluk jednou rukou hladí sesekaný zadek a druhou si rozšmudlává slzy po obličeji.....nevěřili byste tomu,jak jste v té chvíli kouzelní.Je to nádherná podívaná na uřvaného kluka,který si se sykáním natahuje kalhoty a jde si kleknout do kouta,kde ještě chvilku tiše vzlyká a popotahuje.To už vám není 20 nebo 35,jste zase malí a já jsem máma nebo paní učitelka, která vás potrestala za zlobení.

Celé takové představení trvá se vším všudy tak dvě hodiny,dá se podle časových možností

 zvládnout i za hodinu či jen několik minut.Ale v tu chvíli se ztrácí reálný svět a jak vy tak já se ocitáme v imaginárním světě,kde já jsem přísná máma,a vy moje děti,které zlobí a musí být potrestané.Někteří mají problémy přijmout fakt,že hraji svou roli věrně,ale to už je na každém z vás,jak se s tím ztotožníte.

Spanking je nejen o udělování či přijímání výprasků,o pozičních trestech,o bolesti a strachu,je takéo důvěře.Pokud nechcete,nenutím vás k ničemu.

Já i vy respektujeme dohodnutá pravidla,respektujeme jeden druhého a spolupracujeme.

Jen tak to může fungovat k oboustranné spokojenosti.